Na výzkumu PIAAC pracuje řada profesionálních tazatelů z výzkumných sociologických agentur STEM/MARK a MEDIAN. Na této stránce můžete najít medailonky některých z nich.
Helena Dvořáková je tazatelkou od roku 2001, profesionálně se této profesi věnuje na plný úvazek pět let. Na práci tazatele oceňuje, že není stereotypní a že se díky ní může potkávat s novými lidmi skutečně „naživo“.
„Baví mě poslouchat jejich příběhy. Tazatel musí jít do práce rád, musí se na ty lidi těšit, respondent to vycítí. Lidé mají nejdřív nedůvěru, ale potom si spolu chvíli povídáme a začneme se spolu smát a lidé se pak možná zamyslí i nad věcmi, o kterých běžně nepřemýšlejí.“
Výzkum PIAAC je podle Heleny Dvořákové výzkum, který často respondenti hodnotí jako zajímavý, ale hlavně i zábavný, protože si v rámci něho mohou vyzkoušet praktické úkoly, se kterými se potkávají v každodenním životě.
Účast ve výzkumech, jako je PIAAC, má podle Heleny Dvořákové smysl, neboť tak mají lidé možnost vyjádřit svůj názor na řadu oblastí. „Já se často setkávám s tím, že si lidé myslí, že si ty statistiky někdo vymýšlí, ale ono to tak není! Abychom se dozvěděli názory lidí, musíme se jich zeptat, musíme je poslouchat. Pokud lidé chtějí říct to, co si myslí, i jinak než doma u televize nebo v hospodě, tak by bylo fajn opravdu s námi mluvit.“
Jak vypadá statistika v praxi?
Helena Dvořáková, video na YouTube
Michal Kedroň se tazatelem stal během studia na vysoké škole, naplno se profesi věnuje 11 let. Na práci tazatele oceňuje, že se během ní potkává se zajímavými lidmi a díky cestování také pozná různá místa po republice. Oslovování respondentů není vždy jednoduché, podle Michala Kedroně je pro tazatele nejdůležitější, aby vždy přišel s dobrou náladou.
Na výzkumu PIAAC Michal Kedroň vyzdvihuje skutečnost, že si respondent vyzkouší různé praktické úkoly, se kterými se může potkat v běžném životě, což je pro řadu lidí zajímavá zkušenost.
Podle Michala Kedroně se lidé nemusí obávat výzkumu zúčastnit. „PIAAC se sice zaměřuje hlavně na vzdělávání a dovednosti lidí, ale je opravdu pro všechny. Ideální by bylo, kdyby se ho zúčastnili všichni, které oslovíme.“
Michal také oceňuje, že respondenti mají možnost najít o výzkumu PIAAC řadu informací. „Informace o PIAAC respondenti najdou v médiích, na webu PIAAC či na facebooku. O výzkumu PIAAC jsou ale informovány i veškeré městské a obecní úřady. Řadu materiálů dostanou respondenti přímo od tazatele, jako je avizní dopis pro respondenta, kde jsou uvedeny kontakty na výzkumné agentury i na Národní pedagogický institut, který spadá pod Ministerstvo školství.“
Mirka Straková pracuje jako tazatelka od doby, kdy hledala přivýdělek na rodičovské dovolené. Má čtyři děti, a tak i bohaté zkušenosti s výukou na dálku během zavření škol kvůli pandemii covid-19. I proto Mirka Straková na práci tazatele oceňuje její flexibilitu.
Na tazatelství ji baví setkávání se se zajímavými a mnohdy nevšedními lidmi. Zmiňuje ale i náročnost práce tazatele, která souvisí s vysokými nároky na schopnost komunikace.
„Nejobtížnější mi přijde přesvědčit lidi k tomu, aby mi dali rozhovor, abych dobře zdůvodnila, proč něco takového po nich chci. Musím vysvětlit podmínky výzkumu i k čemu ta data budou použita. Musím je namotivovat, aby se mi věnovali, hlavně takové ty zarputilé, kteří v dnešní době vidí za vším nějakou nekalost.“
Na výzkumu PIAAC Mirka Straková vyzdvihuje jeho velkou prestiž a důležitost pro celou Českou republiku, neboť může pomoci nasměrovat reformu vzdělávání, obzvlášť v oblasti vzdělávání dospělých.
„I díky tomu, že mám čtyři děti, tak vidím, že vzdělání je skutečně na prvním místě a o reformě školství se tady u nás mluví už strašnou řádku let. Myslím si, že tento projekt může pomoci přispět tuto reformu skutečně nasměrovat. PIAAC je hodně o vzdělávání dospělých, což je u nás v této oblasti taková Popelka. To je opravdu škoda, protože zvlášť v dnešní době je to důležité pro uplatnění a pro konkurenceschopnost lidí na pracovním trhu.“
Proč si další vzdělávání nezaslouží být Popelkou?
Mirka Straková, video na YouTube
Jaroslava Stupáková pochází z Chomutova a práci tazatele se věnuje už 24 let. Její původní profesí je laborantka, ale v rámci života vystřídala i další zaměstnání. Ve volném čase ráda zpívá.
Je pro ni důležitý kontakt s lidmi, což byla jedna z hlavních motivací, proč se tazatelství začala věnovat. Zmiňuje i náročnost práce, protože lidé jsou k výzkumům často nedůvěřiví.
Na PIAAC Jaroslava Stupáková vyzdvihuje to, že jde o rozsáhlý a smysluplný projekt.
„Probíhá ve třiceti zemích světa! Jsou tam různé úlohy, tuto část si respondent vyplňuje sám. Pokud se k tomu člověk odhodlá, tak z toho má určitě i dobrý pocit. Je to strašně zajímavá práce, nejen pro nás tazatele, ale hlavně pro respondenty.“
Co si díky PIAAC vyzkoušíte?
Jaroslava Stupáková, video na YouTube
Marcela Kolínková pracuje v administrativě v malé firmě a zároveň se věnuje tazatelství. Ráda tráví volný čas s rodinou.
Na práci tazatele oceňuje příležitost k setkávání se zajímavými lidmi a poznávání nových míst.
„Opravdu mě to baví, protože se bavím s lidmi, které bych běžně nepotkala. Někteří mají úžasné osudy. Také se mi líbí, že procestuji různá místa, protože nejsem moc velký cestovatel, jsem takový člověk, co sedí nejradši doma a čte si.“
Marcela Kolínková přiznává, že práce tazatele je někdy obtížná. „Náročné je překonat ten první moment, kdy jim řeknu, že chci dělat dotazník, že jim nic neprodávám, nic jim nenabízím, že chci jenom znát jejich názory. Pro mě je nejtěžší vysvětlit, že je to poctivá věc.“
Podle Marcely Kolínkové je velkou výhodou, že PIAAC respondenty často baví. Součástí dotazování je i samostatné vyplňování praktických úkolů na notebooku, ve kterém si respondenti mohou vyzkoušet, jak se jim podaří vyřešit situace, na které běžně naráží v každodenním životě. „Respondenti někdy berou PIAAC jako takovou výzvu. Mají radost, že se jim něco povedlo nebo že přišli na to, jak se to má dělat. Taky jsem zažila, že měli lidi radost z toho, že byli schopni ovládat ten tablet, i když předtím říkali: ne, ne, to, my se bojíme.“
Na výzkumu PIAAC Marcela Kolínková oceňuje hlavně jeho potenciál přinést něco smysluplného, z čeho může být praktický a užitečný výsledek. „Nemám moc ráda takové ty průzkumy třeba na jogurt, pivo a podobně, to nic nepřinese. PIAAC je naopak výzkum, u kterého mám pocit, že z toho bude něco praktického a užitečného.“
Co PIAAC přinese a o čem vlastně je?
Marcela Kolínková, video na YouTube
Markéta Plíšková byla po studiu zemědělské školy na rodičovské dovolené. K tazatelství se dostala před šestnácti lety, nyní se mu věnuje na plný úvazek.
Markéta Plíšková pracovala na sběru dat už v prvním cyklu výzkumu PIAAC před deseti lety. Díky tomu má možnost porovnat, jak šetření probíhá dnes a jak probíhalo v minulosti. Největší rozdíl je podle ní ve větší nedůvěře lidí v dnešní době. „Já jim úplně rozumím, když ty pochybnosti mají, protože ne každý si umí vyhledat na internetu v té záplavě informací, co je důvěryhodné.“
Důvěryhodnost výzkumu podle Markéty Plíškové pomáhá podpořit i to, že jsou o něm informovány městské a obecní úřady. „Kontakt s radnicemi může podpořit vytvoření mostu důvěry mezi tazatelem a respondentem, a tím i mezi zadavatelem výzkumu a respondentem. V každé obci, kde se ten projekt provádí, je osloveno zastupitelstvo nebo starosta. Já tuto možnost využívám, vždycky si starostu nebo starostku najdu a navážu s ním osobní kontakt.“
Markéta Plíšková také na výzkumu PIAAC vyzdvihuje, že v něm nejsou zjišťovány důvěrné osobní informace, ale že se rozhovor zaměřuje hlavně na dosažené vzdělání, další vzdělávání v dospělosti a pracovní zkušenosti respondenta.
Jak si ověřím, že je PIAAC důvěryhodný?
Markéta Plíšková, video na YouTube
Kamila Syrůčková se pohybuje v oblasti výzkumů veřejného mínění již 30 let. Pracuje jako tazatelka, ale zároveň i jako oblastní zástupkyně agentury STEM/MARK, kde má na starosti další tazatele, kterým pomáhá při jejich práci.
Práce tazatele není podle Kamily Syrůčkové vždy jednoduchá, protože tazatel „musí umět respondentovi vysvětlit, jak je jeho názor důležitý. Musí umět srozumitelně vyložit anonymitu, že se nemusí respondenti ničeho obávat. Musí taky umět dobře popsat GDPR, zákon o ochraně osobních údajů.“
Kamila Syrůčková na výzkumu PIAAC nejvíce oceňuje, že je pro respondenty zajímavý a zábavný, protože probíhá formou hry, kdy respondent sám vyplňuje praktická cvičení z běžného života.
„Já si myslím, že PIAAC je velmi potřebný a důležitý výzkum, je mezinárodní, probíhá ve třiceti státech světa. Týká se vzdělávání a myslím si, že pro respondenty to bude zajímavé, protože je to taková forma hry, různá cvičení, které respondenti vyplňují sami.“
Michaela Červená pracuje jako tazatelka už 24 let. Pochází z Prahy a má dvě dospělé děti.
Práce tazatele Michaelu Červenou baví, protože jí umožňuje být v kontaktu s lidmi. „Tuto práci dělám strašně ráda, protože se dostanu mezi lidi. Dříve jsem pracovala v kanceláři. A v kanceláři mě to nenaplňovalo, protože to je práce mezi čtyřmi zdmi.“
Na výzkumu PIAAC Michaela Červená oceňuje, že jde o mezinárodní projekt, který poskytne České republice srovnání s dalšími státy. „Respondentovi je potřeba vysvětlit, že je to výzkum velmi důležitý pro Českou republiku a že mě zajímají jeho názory a postoje. Výzkum probíhá zároveň ve více než 30 zemích světa a z tohoto výzkumu nakonec vyplynou data a údaje, jak si stojí Česká republika ohledně vzdělanosti i šikovnosti našich obyvatel.“
František Říha pracuje jako tazatel od roku 2005. Volný čas rád tráví na chalupě, pracuje na zahradě a rád čte. Na práci tazatele ho baví, že pozná nové lidi, a zároveň oceňuje, že mu umožňuje velkou flexibilitu. „Je to prostě zajímavá práce, která se neopakuje.“
František Říha na výzkumu PIAAC pozitivně hodnotí, že jeho výsledky mohou pomoci zlepšovat školství v České republice, neboť se zaměřuje na zjišťování dovedností dospělých, které se ukazují jako klíčové pro uplatnění jak na trhu práce, tak v osobním životě. Výsledky výzkumu je možné využít v nastavení a změnách kurikula. „Výzkum PIAAC může pomoci v tom, aby se děti ve škole učily nejen to, co je v knihách, ale aby se i připravovaly na reálný praktický život.“